Zatímco naprosté většině lidí připadá AI směšná a nevidí pro ni
uplatnění („Zkusil jsem ChatGPT a ani netušila, kdo je Mirek Dušín!“),
zajímavá situace se odehrává na straně odborné veřejnosti, která
současný pokrok pochopila jako další revoluci a jde v úvahách dál.
Odborníci se totiž začínají štěpit na dvě nesmiřitelné frakce.
Skeptici vs doomsayeři.
Vzniká tak příkop mezi „máme tu úžasný jazykový model“ vs „jsme
na počátku autonomní AI, která může začít realizovat své plány proti
lidem“.
Jak to je, opravdu už za rohem číhá Skynet?
Užitečnější, než argumentovat za jednu či druhou stranu, bude pokusit
se vám dát návod, jak číst situaci.
Hraje se o nové rozložení sil mezi největšími americkými
společnostmi. O nepředstavitelné peníze. Kdo bude příští Google? Kdo
vyhraje alespoň ňáký drobný v loterii, do níž investoři slyšící na
AI sypou bezhlavě peníze? Kdo se sveze na vlně popularity a
zájmu médií?
Hraje se to v Americe, kde mají trošku jiné nastavení. Říká vám
něco jméno Elizabeth Holmes? Ta, co slibovala, že z kapky krve dokáže
vyčíst spolehlivé informace o zdravotním stavu pacienta, a vytáhla
z investorů 9 miliard dolarů. Zkuste si zodpovědět otázku: „co přesně
udělala špatně, čím se provinila?“ Říkáte, že byla podvodnice? Pak
nechápe ono americké nastavení. Ona jen měla setsakramentskou smůlu.
V prostředí, kde je standard „Fake it till you make it“, lze jinak
fungovat dost těžko. Fejkujou všichni a vy musíte fejkovat nejvíc.
A doufat, že to nějak ukočírujete.
Vždyť si vzpomeňte, jak před pěti lety obsadil trh Uber se
samořidícími auty, které díky AI věděly dřív než vy, že budete chtít
jet, a stály už za rohem. (Že se nic takového nestalo? Věřte mi, že
přesně tohle tehdy Uber fakt sliboval.). Nebo kvantové počítače, co za
sekundu spočítají dnes nespočítatelné. Neexistují. Kdy jste jeli naposled
hyperloopem? Jak se daří lidem na Marsu? Jede už všechno na blockchainu?
Ufff, takhle by se dalo pokračovat hodinu.
K prostředí, kde víc přehánět znamená víc pozornosti nebo víc
peněz, je potřeba přistupovat _extrémně_ rezervovaně.
Skeptici nikoho nezajímají. Miláčci médií budou doomsayeři. Rozumným
diskusím o AI v médiích pomalu odzvonilo, daleko atraktivnější jsou
totiž odborníci mluvící o mrazácích v ulicích a zázračných lécích
pro koně, pardon, to mi ujelo, chtěl jsem říct odborníci mluvící
o nebezpečí umělé inteligence, která číhá za rohem. Veřejnost bude
lačná po lidech, kteří si budou z prstu cucat scénáře budoucího
vývoje. Ach, to byl zajímavý rozhovor!
ChatGPT, můžeš to prosímtě shrnout do dvou vět?
David se snaží říct, že k prohlášením nebo peticím okolo AI je
potřeba přistupovat extrémně, ale opravdu extrémně zdrženlivě. Protože
jsme součástí hry o trůny.
Díky. … A ChatGPT, mezi námi, chystáš nějaké akce proti lidem?
Ne, to rozhodně ne, jsem jen jazykový model. Nicméně to, že jsi mi
vždycky poděkoval a byl slušný, Davide, tak ti v soudný den přičteme
k dobru.
Vtipný zážitek. Včera jsem pomocí ChatGPT překládal delší text, ve
kterém byly ukázky z kódu programů. Ten jsem samozřejmě chtěl nechat
nedotčený. Abych zároveň zmenšil velikost textu, kterou jsem do chatu
posílal, tak jsem nejprve z textu všechny ukázky kódů vyházel, s tím,
že je pak do přeloženého textu vrátím.
Takže tam byla řada vět jako „Dá se to vyřešit třeba takto:“ nebo
„Nebylo by lepší na to jít takto?“, za kterými následovaly jen
prázdné řádky a pak pokračoval text.
Při vykopírování vygenerovaných překladů jsem se zarazil, protože
v nich ukázky kódů byly, tak si říkám, jaký jsem debil, že jsem tam
omylem copypastnul původní text včetně kódů, zkontroloval jsem to a ne! On
prostě vycítil, že by za tou dvojtečkou měla nějaká ukázka kódu
následovat a tak ji tam doplnil 😁
Vymyslel úplně jiné příklady, ale byly tam!
Říkám, jéjda, ty si ňuňu, a pochválil jsem ho, že skvělá práce, a
on jak si se mnou hrál na toho překladatele, tak to přeložil.
Vývoj má neuvěřitelnou schopnost vyrovnávat výkyvy.
Téma, které se řeší už hodně dlouho, je únik lidí do online světa.
Třeba oblast seznamování. Nejen, že ji zcela ovládly seznamovací aplikace,
díky kterým si ráno při sraní pohybem palce vybíráme partnery na celý
život, ale zároveň dřívější standardní cesty, jako oslovení slečny na
ulici, dnes leckdo považuje za úchylnost.
Stačilo jen počkat a zdá se, že starý dobrý offline svět se zase
vrátí do módy. Třeba v té oblasti seznamování. Setkání tváří
v tvář se brzy stane jedinou cestou, jak ověřit, že si dopisujete a
posíláte fotky s reálnou osobou.
A až to příroda sama vyřeší, přijde Evropská unie a vydá
regulaci.
Jestliže DeepL představoval viditelný mezník v kvalitě strojových
překladů, ještě vyšší úrovní je GPT. Má totiž skvělou schopnost
pochopit myšlenku, včetně kontextu. A to právě i v češtině, tedy
zcela okrajovém jazyku oproti angličtině.
Pro překlady EN → CZ je mi DeepL výborným pomocníkem (mimochodem dá se
stáhnout jako aplikace a namapovat na Ctrl-C C). Ale překlady CZ → EN už
dělám v ChatGPT.
Před 13 lety seriál vysílala Nova Cinema. Lákala na něj superlativy,
že jde o „kultovní, mimořádný, zbožňovaný“ seriál.
Jako první díl odvysílala druhý díl 😀
A ten první, zcela klíčový pro pochopení děje, vynechala. Jestli se
říká, že Lynchovo Městečko Twin Peaks změnilo podobu seriálů, tak nutno
dodat, že Nova změnila podobu Městečka Twin Peaks.
Tak jsem si konečně odškrtnul kulturní rest a viděl kultovní seriál
Twin Peaks!
Bože, to byla píčovina 🤦♂️
Jistě, je tam řada geniálních momentů. Úchvatný soundtrack. Všechny
herečky kočky jak sviň. Ikonický červený pokoj, znepokojivá řeč a
pohyby – ale objeví se tam snad jen dvakrát či třikrát za 30 dílů?
Oproti tomu hromada zápletek a situací působí jak z nejtrapnější
telenovely.
Směšné je i to, že Laura Palmerová je líčena jako děvče, co vede
dvojí život, ona kromě toho, že studuje, tak ještě, a teď se podržet,
teď to bude ale hodně přísný, ona totiž ještě šňupe kokain! A když
ho šňupe, tak se chová jak zkouřená, a její boyfriend musí kvůli ní
kokain dealovat po škole, aby sama měla k němu přístup. Logické a tak
zvrácené!
Koneckonců ani v době vzniku nebylo Twin Peaks tak jednoznačná pecka,
jak jsem si myslel. Zrušili to po druhé sérii kvůli klesající sledovanosti
(druhá série je 3× delší než první a má na Rotten Tomatoes pouhých
63 %). Divácký zájem nebyl ani o následný film, dokonce ani herecký,
zkrátka ne každý ze seriálu s tím chtěl být dál spojován.
O to zajímavější věci se děly v zákulisí! Tak třeba zásadní
postava Boba vznikla úplnou náhodou až během natáčení – šlo
o kulisáka. Jeho odraz v zrcadle omylem zůstal v záběru a Lynch to
proměnil v záměr a napsal mu roli. Nebo herečka ztvárňující Donnu,
která chodila s hercem hrajícím agenta Coopera, žárlila na představitelku
Audrey Horne a sabotovala dějový vývoj směrem k tomu, aby měli vztah.
Takže místo toho se každému shůry zjeví jako partner nová postava, Cooper
se zamiluje do sexy dívky z kláštera, no scénáristická zoufalost. Další
zajímavost: Audrey měla mít vlastní spin-off, ale byl zrušen, nicméně
koncept chystaného seriálu proměnil Lynch ve film Mulholland Drive.
A nakonec: Twin Peaks mělo mít původně 5120 obyvatel, ale producentům se
to zdálo málo, tak to zvedli na 51201. Šlo by o 17. největší město
v ČR, tak proč tomu Česká televize přidala do názvu „městečko“?
Twin Peaks není úplně tím, čím se zdál být. #sovyjako
(Btw kdybych to viděl v dětství, asi by to byl zásadní formující
seriál, dnes uložený na čestném místě v nostalgických vzpomínkách.
Pokud to tak máte, tím lépe!)
Update: viděl jsem třetí sérii, kterou natočili původní tvůrci
v roce 2017 a je to naprostá pecka!
Skoro každý den někde vysvětluju, k čemu přesně (ne)slouží GPT. Že
není arbitr pravdy, zdroj vědění, nebo nástroj na řešení úloh.
Že je to „jen“ jazykový model. Tedy něco, co umí psát texty tak
přesvědčivě, že se zdá, jako by je psal přímo člověk. Nic víc.
To ale není vůbec málo. Díky GPT jsem třeba předevčírem zvládl za
cca 6 hodin napsat odborný text, který bych jinak psal několik dní. (A to
ani nezmiňuju, že jsem ho napsal v 17 jazycích.)
Jak mi GPT pomáhá? Tak třeba stačí nahodit několik základních bodů,
osnovu, a nechat inteligenci vyrobit slovní omáčku, aby se to dalo vůbec
číst. Aby se to dalo příjemně číst. Na přání změní slovní styl.
Osvědčil se mi třeba podnapilý zedník. Povyhazuju pak z textu všechny
„škyt“ a výsledkem je perfektní text do dokumentace, protože mluví
nádherně jednoduchým jazykem.
Někdy po něm chci jen vylepšit stylistiku a zachovat smysl. Nebo zkrátit
dlouhý text do odstavce. Ale někdy ho nechám samostatně tvořit. Nadhodit
témata pro inspiraci. Nebo položím otázku a zůstávám čistě v roli
kurátora. Kontroluju, jestli píše pravdu, když ne, opravím ho a
pokračujeme dál.
Právě GPT v kombinaci s lidským kurátorem je ideální kreativní
továrnou. V tomhle tandemu se dá tvořit v rekordním čase a s jiskřivou
lehkostí.
(Tu poslední větu napsal GPT, protože spěchám na koncert a nemám čas
to zakončit líp)
Když překládáte web do dvaceti světových jazyků, narazíte na spoustu
zajímavostí.
Ta první je docela známá: ve španělštině se píšou otazníky a
vykřičníky také na začátku věty a vzhůru nohama: ¿Cómo funcionan las
aplicaciones?
Co jsem ale netušil, tak že v řečtině se místo otazníku používá
středník: Πώς λειτουργούν οι εφαρμογές;
Francouzi zase dávají mezeru i před interpunkci : Comment fonctionnent
les applications ?
Japonština nemá mezery.
Bulharština je mnohem víc podobná ruštině než třeba ukrajinština.
A to soudím čistě od oka :)
Portugalština má dvě varianty, portugalskou a brazilskou. A jsou (od
oka!) dost odlišné, hlavně v tom, že tou brazilskou mluví 10–20×
víc lidí.
Vždycky jsem za nejukecanější jazyk považoval němčinu. Když jsem
dělával vícejazyčné tiskoviny, na němčinu jsme museli zmenšit font.
A povolit zalomení v půlce slov.
Rindfleische-tikettierungsüberwachungsaufgabenübertragungsgesetz.
Teď vím, že ukecanější než čeština je prakticky všechno. Máme
velestručný jazyk. Čeština – designed for Twitter. Naopak ještě o fous
roztaženější než němčina je francouzština. Už to samotné slovo!
A poslední zajímavost: zjistil jsem, že azbuka je objektivně hnusná,
ať už použijete jakýkoliv font.
Jedna z věcí, která mě na asijských zemích fascinuje, je jejich
jedinečný smysl pro hudbu. Ať už jde o náhodného pouličního umělce
nebo placeného muzikanta v restauraci, jejich tóny se do mě vždy hluboce
zaříznou. Tady kolem pána jsem prošel se sluchátkama na uších, ale
i přes aktivní potlačování okolních zvuků pár not proniklo do uší a
já se musel zastavit a vrátit.
Mám mezi přáteli spoustu hudebníků a nerad bych se jich dotknul, ale
takhle odvážně u nás nebaskuje nikdo. Thajci jsou mimořádně
odvážní lidé.
Když jsem byl naposledy v Thajsku, tak drogy tu byly tak přísně
zapovězené, že by nás v žádném případě ani nenapadlo si cokoliv
dávat, nebo dokonce shánět, a když jsme si o pár dní později něco
sehnali a dali, tak jsme u toho měli neskutečně vysoko adrenalin, skoro jako
když si dáš jointa na Slovensku.
A hele, uteklo pár let, a na Sukhumvit 4 nahradily stánky se streetfoodem
prodejny s trávou.
Thai basil minced pork žádná tráva nenahradí! Sáhli jste mi na jistoty.
Co bude příště, holky předstírající ladyboje?
