The biggest bugbear of Windows is that it automatically restarts without
asking. You walk away from your computer with your work spread out, documents
open, and come back to a freshly restarted computer. This must sound completely
unbelievable to a Mac users, in fact, I can't believe I'm using an operating
system that does something like this myself as I write this. Grrrr!
The good news is that there is a way to turn this behavior off. Although it
is fairly thoroughly hidden, I present it to you here.
Delete (or move somewhere else) in the
C: \Windows\System32\Tasks\Microsoft\Windows\UpdateOrchestrator
files Reboot, Reboot_AC, and
Reboot_Battery, which should prevent Windows from rebooting, and
instead create directories named Reboot, Reboot_AC,
and Reboot_Battery in the same folder, which in turn will prevent
them from being recreated.
And now peace and quiet should reign.
(It should work with the latest Windows 10 Home and Pro and
Windows 11).
Největší prasárnička Windows je, že se automaticky bez ptaní
restartují. Odejdete od počítače s rozdělanou prací, pootevíranými
dokumenty a vrátíte se k čerstvě restartovanému počítači. Pro Mekaře
to musí znít úplně neuvěřitelně, vlastně sám, když to teď píšu, tak
nemůžu uvěřit, že operační systém, který něco takového dělá,
používám. Brrrr!
Dobrá zpráva je, že existuje způsob jak tohle chování vypnout. Ač je
poměrně důkladně skrytý, zde vám ho předkládám.
Smažte (nebo přesuňte někam jinam) v adresáři
C:\Windows\System32\Tasks\Microsoft\Windows\UpdateOrchestrator
soubory Reboot, Reboot_AC a
Reboot_Battery, což by mělo zabránit Windows v restartování,
a místo nich v téže složce vytvořte adresáře s názvy
Reboot, Reboot_AC a Reboot_Battery, což
zase zabrání v jejich znovuvytvoření.
A nyní by již měl zavládnout klid a mír.
(Mělo by fungovat s nejnovějšími Windows 10 Home i Pro a
Windows 11).
Často se mě lidi ptají, jak vznikl název Nette, což je nejlepší nástroj pro
programování webových aplikací, a v takové chvíli si vždycky v duchu
vynadám, že už musím konečně vymyslet nějakou cool historku, abych
nemusel pokaždé improvizovaně vymýšlet, jelikož realita je v tomto
případě poměrně dost nudná, neboť to vzniklo asi před deseti lety,
ležel jsem ve vaně a decentně onanoval a jak má člověk díky internetu a
snadné dostupnosti erotiky úplně zničenou představivost, tak jsem okem
šátral, jestli nenajdu nějaký obrázek, který by mi pomohl, tedy v rámci
značně omezené nabídky, kterou v koupelně máte, ale třeba na vlasovém
spreji občas bývají slušné fotky, úplně nejvíc by potěšilo tělové
mléko s opálenou krasavicí, co si ho roztírá po bříšku, jako
v reklamách od Nivei, avšak kosmetiku kupovala mamka, takže tam žádné
zajímavé motivy nebyly, třeba na sprchovém krému s příchutí mléka a
medu bylo nakreslené mléko a včela, jako trapas, říkal jsem si, kdyby to
byla alespoň včelka Mája, no a vedle stál holící gel Gillette a byl
natočený tak, že bylo vidět jen to llette a ty ll vypadají jako N a tak na
to Nette koukám a říkám si, že je to docela dobré.
Když čtu článek, třeba na Lupě, tak ze
všeho nejvíc chci:
- ihned po přečtení titulku a perexu kliknout na To se mi líbí, nasdílet
jej na sociální sítě a odměnit autora
- poté se nechat zmást prázdným místem a myslet si, že
text končí
- kliknout na všechny předchozí díly seriálu
- a teprve poté si článek přečíst
…pokračování
Na Lupě vyšel rozhovor
točící se kolem šíření digitální hudby, což je dráždivé téma, ale
nyní ho dráždit nechci. Zastavil bych se u jediné věty:
Ti, kdo používají Linux, nebudou za hudbu platit ani náhodou…
Ano, člověk by mohl k podobnému názoru dospět po přečtení diskusí
na Rootu, magazínu o Linuxu, kde běžně
narazíte na individua, nesvobodně vnucující své představy o svobodném
software všem okolo, včetně samotných autorů software. Hovoří
o svobodě, ale ve skutečnosti chtějí jen něco zdarma. (Anglomlžení, pro
svobodný
a zdarma
je stejné slovo.)
Ale to jsou extrémní případy, ze kterých nelze nic vyvozovat. Ani
netvrdím, že pán v rozhovoru takto uvažoval. Jaké jsou obvyklejší
případy?
Mám kamaráda, co používá Linux a grafické editory Gimp a Inkscape,
protože mu vyhovují a jsou zdarma.
Že jsou zdarma, hraje v jeho rozhodnutí roli. Což nutně neznamená, že
je škrt, co odmítá za cokoliv platit. Cena
přece hraje roli v každodenním životě nás všech. Nepřipadám si jako
škrt, co odmítá platit, protože mi na stole
leží dva slevové kupony.
Jeho rozhodnutí upřednostnit software zdarma proto beru jako seriosní, ale
stále neodpovídá na otázku, jestli by byl ochoten platit za hudbu. Mohu si
jeho postoj přeformulovat tak, že upřednostnil legální a méně dokonalý
software zdarma před upirátěným Photoshopem a Illustratorem taky zdarma.
A ptám se znovu: byl by ochoten platit za hudbu?
Nemohu odpovědět s určitostí, ale morální předpoklady k tomu
rozhodně má.
Oproti původnímu 2 roky starému iPadu disponuje nový iPad
jedinou novinkou: čtyřnásobným rozlišením displeje. Proto se i podobně
jmenují. Že se Apple podařilo do vývojového cyklu vklínit ještě
mezimodel iPad 2 a prodat ho 40 milionů kusů, je ukázkou geniality jejich
marketingu.
Abych byl korektní, nový iPad se oproti starému iPadu liší nejen v rozlišení obrazovky.
Nový iPad je také rychlejší, ale to je nutnost a samozřejmost,
přinejmenším se musí dorovnat Moorova inflace. Zrychlení je příjemné,
nezadýchává se tolik jako první iPad, nicméně stále nestačí na to,
abyste si v BuzzPlayeru přehráli video ve vysokém rozlišení 720p. Pro mě
bylo důležité zdvojnásobení operační paměti, protože starý iPad byl
neskutečné padavče a vytáčel mě tím, jak při přepínání aplikací
(nebo jen tabů v prohlížeči) stále vše znovu startoval a načítal.
Velký rozdíl je též v samotném tvaru přístroje, shodným s ne zcela
podařeným tvarem iPadu 2. První iPad byl hranatější a velmi podobný
současnému iPhone 4. Zatímco v případě telefonu jsem tvar obrečel, u tabletu mi
vyhovoval, protože oba přístroje se drží úplně jinak. Bohužel Apple
místo iPhonů zaoblil iPady, do podoby jakýchsi obřích iPodů Touch. Řada lidí ke kritice tvaru
namítá, že se jim přístroj líbí, ale líbění jde stranou, pokud mu
ustupuje použitelnost. Ať už jde o telefon, tablet nebo Keiru Knightley,
pokud se nedá za co chytnout a nesedí do ruky, je to zásadní mínus, které
líbivá vizáž nenahradí.
iPad má zkosené hrany, v nich jsou hloupě zkosené konektory na
sluchátka a kablík, tlačítka nejsou zepředu vůbec vidět a člověk musí
ohmatávat strany, než je najde. Pokud iPad držíte zespodu (třeba při
čtení ve vaně), malinko víc tlačí do dlaní. Naštěstí, asi kvůli
nižší váze, to není v praxi tak zlé, jak jsem se obával.
A taky se dovede vcelku nepříjemně zahřívat. Jen občas.
Ostřejší hrany, stejná výdrž baterky, vyšší teplota… rozpačitost
zachraňuje úžasný displej Retina, který velmi dobře znají
majitelé iPhone 4. Je tak dokonalý, že pouhým okem nepoznáte jednotlivé
pixely. Oko si na něj během chvilky zvykne a už se nechce dívat na nic
jiného. Tudíž od momentu, co jsem si pořídil čtvrtý iPhone, mě iPad
přestával bavit. Retina byl hlavní důvod generační obměny.
Skvělé je, že i aplikace pro iPhone (například Google+) běží na
iPadu v retina rozlišení, takže je na ně příjemný pohled.
Že Apple chystá zečtyřnásobení
rozlišení displeje, bylo od předloňského uvedení iPhone 4 jasné
asi všem. A ačkoliv si s tím dal na čas, je příznačné, že žádný
konkurent ho nedokázal o prvenství připravit. Což vypovídá o tom, jak
obrovský má Apple náskok a jak nesnadné je ho dohnat. Jediný, kdo je
schopen Apple konkurovat, je zase jen Apple. Třeba s MacBookem Air. Retina
navíc odstartuje revoluci v displejích pro všechny počítače a tipuji, že
se opět počká, až to dokáže Apple u MacBooků, a pak se dopachtí
ostatní. Jak si jednou na vysoké rozlišení zvyknete, není návratu.
Jinak je u nového iPadu vše při starém. Stejný iOS 5.1, stejné
konektory, fungují staré nabíječky, nepozoroval jsem ani nadměrné
přehřívání. Jo, prý je tam nějaký supr dupr foťák, ale nechápu
proč. Stejný omyl jako videohovory FaceTime na iPhonech. Jen jednou jsem
viděl člověka, co s iPadem natáčel video a vypadal u toho jak magor.
Zoufalejší by bylo snad jen přiložit iPad k uchu a volat. Na své si však
přijdou šmíráci, protože když před někým držíte iPad, nenapadne jej,
že fotíte (vyzkoušeno!).
Jaký zvolit model? Jelikož iPad není zařízení, na kterém by se dalo
jakkoliv pracovat, a své místečko má u nás v místnosti, která se
vybavuje tzv. bílou keramikou, přišla mi bílá barva příhodná. Pořídil
jsem si model bez 3G, protože za rok používání starého iPadu se nikdy
nestalo, že bych byl mimo wifi (vždycky ji mám alespoň v kapse nasdílenou
iPhonem). U starého modelu mi 16 GB bohatě stačilo a stačilo by, i kdyby
se naplnily nereálné scénáře o násobení velikostí všech aplikací
kvůli Retině, nicméně mám rád rezervu a pořídil si 32GB variantu. Smart
cover jsem odmítl, protože doma překáží a v terénu tablet nechrání.
Přenos dat a aplikací do nového přístroje byla hračka. Nejdéle trvalo
najít si nový retinový wallpaper.
Prokrastinování je zase o něco příjemnější.
Jednou tak za čtvrt roku, když ze mě vyprchá předchozí
trauma, pustím se znovu do shánění notebooku. Obvykle to končí dalším
traumatem. Z toho, že nikdo stále není schopen pořádně
okopírovat Apple.
Asi tak, mám doma už pár let MacBook. Což je průšvih, protože jakmile
si na něj zvyknete, značně stoupnou vaše požadavky na notebooky. Prý Apple
prodává předražený hardware. Jenže srovnatelný notebook pro Windows
levněji neseženete.
Tedy… neseženete ho ani dráž. Prostě vůbec neexistuje.
Samozřejmě jsem zkoušel používat Windows i na MacBooku, ale s jeho
odlišnou klávesnicí to drhne. Takže co čtvrt roku hledám výrobce, který
mi nabídne lehký kovový nehlučný noťas se 7hodinovou výdrží, který se
sám probudí hned po otevření, má podsvícenou klávesnici, displej
s pozorovacím úhlem 180° a velký vícedotykový touchpad. Nadto ještě
ocením numerickou
klávesnici, kvůli zvyku. Na peníze nehledím.
Zkoušel jsem požadavky tlumočit na twitteru. Radek Hulán & spol. mi doporučili
notebooky, které sice neměly ani jednu vysněnou vlastnost, ale zato
disponovaly nějakým úžasným tabulkovým parametrem. Jenže já chci
notebook normálně používat a ne slintat nad součástkou kdesi pod
klávesnicí.
Protože vyrážím na kočovný pracovní pobyt do Maroka, pustil jsem se
zase do výběru notebooku na cesty. Obvykle začínám na stránkách Czech Computer, protože mají parádní
filtrování dle parametrů a uživatelské diskuse. Na CZC mě sice štve, že
tvorbu e-shopu si nechali zacvakat z dotací, ale alespoň je ten web
pořádný. Navíc mám jejich pobočku hned u baráku. Pravda, o 100 metrů
dál sídlí též Alza, ale u zeleného chrchla gentleman nenakupuje.
Zaklikávám si notebook 15,6" s numerickou podsvícenou klávesnicí a vyskakuje
mi cca 5 modelů. Mám z toho upřímnou radost, je to o 5 modelů
více, než minule. Že by se už našlo pár výrobců, kteří dělají
notebooky pro lidi a ne pro technické onanisty?
Nicméně už z obrázků je patrné, že všechny notebooky jsou pro
leváky. Tj. mají touchpad hóóódně vlevo. Když chcete například
vertikálně scrollovat dvěma prsty, abyste si vykloubili pravou ruku.
Tohle mi fakt hlava nebere, praváků je o dost víc než leváků, ale
notebooky pro ně dělá leda Apple.
Jistě, to s těmi praváky/leváky je trošku provokace, ale o co mi jde:
S touchpadem u MacBooku se pracuje tak dobře, že jsem nikdy neměl potřebu
k němu připojit myš. Je to dáno tím, že je velký, vycentrovaný a
reaguje naprosto přesně. Když se o něj omylem opřete dlaní, pozná to a
nereaguje. Zajděte si to někdy do prodejny Apple vyzkoušet, je to
uchvacující, bohužel vám pak budou ostatní touchpady připadat jako laciné
čínské parodie. V případě notebooku s numerickou klávesnicí zřejmě
nebude jeho ideální poloha uprostřed. Rozhodně ale malý touchpad
umístěný v levé třetině je zoufalství, zvlášť když se kvůli
natočení ruky nechytají víceprstá gesta.
Zpátky k CZC. Protože je možné, že mají v databázi některé
parametry špatně a vyhovujících modelů by bylo ještě víc, jdu se
podívat na stránky jednotlivých výrobců. Začnu od těch, co mi CZC
nabídl.
Dell
Otevřu Dell.cz a chci si prohlédnout
nabídku notebooků. Jenže žádný odkaz na notebooky tam není, jen Pro
domácnost, Pro kancelář a Firmy. A pod každým z nich
odkaz na jinou nabídku notebooků.
Už mě začíná chytat nerv! Chci do prdelle notebook
s podsvícenou numerickou klávesnicí, nevím, jestli mám kliknout na
domácnost, kancelář či firmu (jak se vůbec kancelář od firmy liší?).
Zkouším kliknout na domácnost, z fotografií je patrné, že jediná
patnácka s numerickou klávesnicí je Inspiron M511R. Na CZC sonduji cenu,
stojí něco přes desítku – to nebude model, který hledám.
Zpět na homepage, zjišťuji, že odkaz na notebooky v záložce
Firmy vůbec nejde prokliknout, no tím líp, klikám na notebooky
v záložce Pro kancelář. Opět pohledem na obrázky shledávám,
že mě budou zajímat pouze modely Latitude
E6520 a Latitude
E5520, oba bohužel pro „leváky“.
Stránky produktů jsou velmi hezky zpracované. Obrázky odpovídají a
dozvídám se většinu potřebných informací. (Až při psaní článku jsem
zjistil, že nejde normálně udělat odkaz na jednotlivé produkty, což
nadšení zchladilo). Nenašel jsem ale zmínku o tom, jestli se notebook po
otevření sám probudí, nebo musím (naprosto nepochopitelně) mačkat ještě
nějaké tlačítko. Vážně si někdo otevře notebook s tím, že ho nechce
zapnout?
Ze srovnání technických údajů obou modelů se zdá, že E5520 nemá
vícedotykový touchpad. Anglická verze to vyvrací. Ok, příště raději
rovnou půjdu na anglické stránky. Ty jsou velmi zdařilé a o Dellu
začínám reálně uvažovat, byť je jen pro leváky.
Samsung
Chci samozřejmě omrknout další konkurenci a začínám od Samsungu,
protože jde o známého plagiátora Apple, tudíž by mohl mít notebook pro
normální lidi.
Na stránce Laptops
trošku váhám a pak klikám na tlačítko VIEW ALL 62. Objeví se
seznam notebooku a panel Filters, kde ať kliknu na cokoliv, objeví se „0
matching products“:
Hmm :-/ Musím nejprve kliknout na „Notebooks“ a pak … a pak se volba
CPU zneaktivní. Lze alespoň omezit výběr na 15" modely, kterých je
35. Všechny jsou vyfocené zezadu, takže nevím, podle čeho vybrat ty
s numerickou klávesnicí. Vlastně nevím, podle čeho se orientovat vůbec,
u každého modelu vidím jen interní číslo, cenu a jakési hvězdičky.
Každý model má buď 5, nebo žádnou svítící hvězdičku. Kreténi.
Proklikávat 35 modelů fakt nehodlám, naštěstí je tu zaškrtávátko
„Check to Compare“, to by mohlo pomoci, tak jdu zaškrtávat. Když
u pátého zaškrtnutí zařve:
Srovnávat lze maximálně 4 kusy. Vy kurvy šikmooké, jaký k tomu
máte důvod?
Ok, zkusím se podívat na model Samsung
700Z, který mi nabídlo CZC. Těch je tu pět, ale ani jeden nemá podle
obrázků v galerii numerickou klávesnici. Ve specifikaci píšou 102 Key
Backlit Keyboard. Jak mám z toho poznat, jestli je numerická? Když na
text najedu myší, vyskočí vysvětlivka: 82 buttons. WTF?
Zkouším alespoň srovnat první 4 z 5 modelů, ale tabulka vypadá
nějak takto:
Jak mám chápat, že u jednoho modelu je s-ATA: No a u druhého
nic? Ufff. Když si Ťamťung neumí udělat ani web, ať táhne do řiti.
Přemýšlím, jestli mám nervy se jít podívat ještě na další web,
nebo to pro tentokrát zabalím. Jdu si udělat večeři a vracím se
s odhodláním zkusit ještě Lenovo.
Lenovo
K notebookům se dostávám na první klik z homepage a čeká mě velmi přehledná
tabulka všech modelů. Jo! Bohužel ale chybí pro mne klíčové
parametry, takže nezbývá než modely proklikávat.
Mrzí mě, že i Lenovo vyrábí notebooky pouze pro „leváky“, navíc
zjišťuji, že Thinkpady mají tlačítko Fn umístěné vlevo od Ctrl, což je
diskvalifikuje z dalšího výběru (softwarové prohození nechci, mátlo by
mě to). Avšak touto nectností netrpí řada IdeaPad, leč podle technických
parametrů mají nízké rozlišení displeje a nic nenasvědčuje tomu, že by
podsvěcovaly klávesnici.
Pozitivně hodnotím, že mě web Lenova nevytočil a mám tak sílu zkusit
ještě jednoho výrobce.
Hewlett Packard
Web
mi připomněl staré dobré časy na počátku tisíciletí. Vůbec se v něm
neorientuju:
Ale pozor! Zdá se, že mají pár modelů pro praváky! Některé jsou
takřka dokonalou
kopií několik let starého MacBooka. To je fantastické, začíná se
blýskat na lepší časy.
Nicméně web Hewlett Packard vůbec nemám chuť procházet, to je čiré
zoufalství. Sice jsem pak zjistil překvapivou věc, že česká
verze je oproti anglické nebe a dudy, ale už jsem docela otrávenej a budu
pokračovat zase za čtvrt roku.
Gratuluji všem, kdož jsou spokojení se svým notebookem!
Doplnění o 2,5 roku později: našel jsem ideální notebook, jmenuje
se Lenovo Yoga 2. Je tak skvělý, že už ho přestali vyrábět, takže jsem
rád, že jsem sehnal jeden z posledních kusů.
Chci volat Lence.
- Na úvodní obrazovce kliknu na dlaždici se symbolem telefonního
sluchátka a popiskem „Vodafone CZ“.
- Dlaždice se bryskně odanimují a přianimuje obrazovka s nadpisem
„Historie“ (sic!), pod kterým stojí: „Chcete-li volat, klepněte na
ikonku níže.“ (Né, nechci volat, na sluchátko jsem klikal asi proto,
že si chci opéct tousty k snídani.)
- Dole se nachází 4 miniaturní ikonky. Klikám na nejpříhodnější
ikonku lupy.
- Vyjede textové políčko s kurzorem a klávesnice.
- Napíšu první písmeno „l“ a mobil hlásí: „Žádný
výsledek“.
- Pod tím je ještě napsáno „hledat v kontaktech l“.
- Zkouším na slova „hledat v kontaktech l“ kliknout.
- Obrazovka pohotově odanimuje a přianimuje adresář, již prohledávaný
podle písmene „l“ (A předtím jsi jako hledal kde? V kupce
hnoje?)
- Píšu další písmenka: „Lenka“.
- Klikám do prostoru nad klávesnicí, aby zmizela, jelikož překrývá
požadovaný kontakt, ke kterému se jinak nedostanu.
- Klikám na „Lenka“.
- Odanimuje adresář a hbitě přianimuje obrazovka s detailem
kontaktu.
- Klikám na „volat na mobil“.
- Volám na mobil.
Pohodička.
Související:
Na rovinu: Windows Phone 7.5 & Nokia Lumia 800 jsou velmi
příjemné překvapení. Neuvěřitelně svižný systém se srozumitelným
rozhraním, žádné tápání. Pochopitelně jakožto nový systém trpí
řadou dětských nemocí. Je mi na něm velmi sympatické, že na rozdíl od
všech ostatních nekopíruje Apple, ale snaží se jít svou cestou. A moc mu
držím palce, protože Apple konkurenci potřebuje jako prase
drbání.
Zaprvé: omlouvám se za přehnaný bulvární titulek. A za
druhé: bylo to ve středu 13. července 2011.
Webové služby Google prošly tak bouřlivým rozvojem, že dopředu
stanovit a držet nějakou koncepci bylo nemožné. Desítky služeb vznikly,
aby zase zanikly, podobně jako ve „hře“ Life. Vyústilo to
v anomálie týkající se zejména Googlích účtů. Jednou z prvních, co
pamatuji, byla třeba nutnost používat jiný účet pro AdWords a jiný pro
AdSense. Skutečný bordel přišel až se službou Google
Apps for Your Domain. Velkým obloukem se jí vyhněte!
Služba umožňuje bezplatné i zpoplatněné provozování Googlích
služeb na vaší (sub)doméně. Většina mých známých ji používá jen
proto, aby mohli mít Gmail s vlastní e-mailovou adresou. Řada
registrátorů domén službu nabízí a aktivuje na jedno kliknutí, takže
hádám, že bude poměrně rozšířená. Co bohužel Google nedodává, že
spíš než funguje, tak pokulhává.
Účet u Google Apps totiž není v žádném případě rovnocenný
s účtem Gmailu. K řadě aplikací se vůbec nedostanete,
nejkřiklavějším příkladem je Google+. Jako facka působí, když Google na
homepage hlásá „Google+ je nyní dostupný všem“ a po kliknutí dodá
„ale vám, platícím, nikoliv, hehe.“ Aplikace dostupné pod Google Apps
často nefungují dobře nebo nemají všechny funkce. A to vůbec nehovořím
o situacích, kdy Google vnímá tentýž účet jako dva různé. Zcela
vážně. O této schizofrenii se rozepisuje Igor
Kulman. Ufff.
Google si byl situace vědom a o prázdninách přišel s řešením,
jehož prvním krokem byla povinná migrace Google Apps účtů na novou
infrastrukturu. Podstoupil jsem ji v naději, že se všechno vyřeší. Že
bude dobře. Ale tím okamžikem se rozesralo úplně všechno.
Google si nepochopitelně vynutil migraci v době, kdy na ni nebyl
připraven. Převedl pouze část služeb a ostatní mi zpřístupnil pod
dočasným účtem se šílenou adresou
david%grudl.com@gtempaccount.com. S tím se přihlašuji třeba do
Google Readeru. Ten mám sice k dispozici i pod původní emailovou adresou,
ale je prázdný. Jistě, díky velkorysému svobodnému přístupu
k datům si mohu vyexportovat feedy z dočasného účtu a převést je do
nového, ale…
- Google Reader není jen seznam RSS zdrojů, ale i nepřečtených
příspěvků, hodnocení, lidí, které sleduji, kteří sledují mě, a tohle
nepřenesete
- nevím, co se stane, až se Reader z dočasného účtu přemigruje –
nesmaže mi pak nový účet?
- a dojde k tomu vůbec někdy?
Možná existuje snadné řešení a jen jsem na něj nepřišel, možná je
to popsané někde v dokumentaci, je zcela možné, že dělám něco špatně.
Ale proč mám do prkýnka trávit hromadu času řešením toho, co dřív
fungovalo? Proč mi to Google rozbil?
Situace je frustrující o to víc, že uplynuly tři měsíce a nic se
nezměnilo. Google mě vyzývá k tomu, abych si dočasný účet přejmenoval,
což nechci, nechci mít dva různé účty a pamatovat si, ke které službě
patří který. A co když z přejmenovaného účtu už data nepůjde
přemigrovat? A co když čekám na Godota, co když už žádné další
migrování nebude? Nevím! Bohužel všichni tak moc milují Google, že o tom
nepíšou a jsem v informačním vakuu.
Doplněno: pochopil jsem, že problém vznikl tím, že jsem měl dva
různé účty (doménový a nedoménový), oba pojmenované
david@grudl.com. Že něco takového bylo možné je mimo mé
chápání, nicméně stalo se a nová infrastruktura to už naštěstí
neumožňuje. Tím pádem mám část služeb na původním účtu a část na
temp-účtu, který je nutné přejmenovat na nový. Zvolil jsem Gmailový
účet, protože podporuje daleko více aplikací a funkcí. Reader ponechám na
Gmailovém účtu, protože na Apps účtu nefunguje například „označit
jako nepřečtený“ a bez toho je čtečka na … 2 věci. Nepříjemné je,
že se musím přehlašovat mezi dvěma účty, nestačí jen kliknout na Reader
v záhlaví.
Nebo se úplně na Google Apps vykašlat, změnit si používanou e-mailovou
adresu a přejít na klasický Gmailový účet? Pokud k tomu budu donucen,
zcela jistě se porozhlédnu jinde, protože Google, v mnoha směrech
obdivuhodná a úžasná společnost, mě v tomto těžce zklamal a volbu
Google Apps považuji za obrovský omyl :-/
My čekali jaro a zatím přišel mráz. Čekali, že Apple
uvede dva telefony, což nikdy předtím neudělal, a uvedl jeden. Že
představí telefon pro chudé, což nikdy nebyl jeho segment, a on nabídl jen
3GS za $0 s úpisem. Čekali pětku a dostali čtverku. Společnost, která
nám nic nedluží, nevyrobila to, co nikdy neslíbila.
Apple přišel
s modelem, který nepotřebujeme…
Včerejší Apple keynote připomínala uvedení iPhone 3GS před dvěma
lety. Také se čekalo něco víc a přišel „jen“ rychlejší mobil
s lepším foťákem. Přitom i nyní bylo podle všech indícií zřejmé,
že nás nečeká novinka, ale jen vylepšení. Nicméně lidé si nastavili
laťku vysoko do nebes a očekávali zázrak. Dokonce snad napódiumvzetí
nemocného Steva Jobse. Takže nevyhnutelně následovalo zklamání a podle
některých zpráv propukl po ukončení keynote krvavý lynch 😉
Pokud se ale na věc podívám bez iluzí, čím má iPhone 4S
zaujmout?
- rychlostí: v době uvedení 3GS jsem pociťoval, že rychlost 3G mi
nevyhovuje a když ho Apple dorazil vydáním firmware 4, novější model jsem
chtěl. Dnes mi výkon iPhone 4 stačí, takže zrychlení mě netankuje.
Navíc Applisti zrovna moc na tabulkové hodnoty s počty procesorů nehledí,
spíš je zajímá, co se s tím dá dělat.
- kvalitou fotek: opět, zatímco na 3G byl foťák tragický, dnes mi
kvalita vyhovuje (rozuměj: nikdy to nebude zrcadlovka).
- hlasovou asistentkou Siri: softwarová záležitost, která je
nejspíš uměle omezená na nový model, ačkoliv už dříve existovala jako
placená aplikace pro iPhone 4. Není to nic, po čem by lidé volali, stejně
tak Apple není firma, která by dávala lidem to, co chtějí; naopak lidé
chtějí to, co jim dá. Konkurence něco podobného už bez většího zájmu
představila, čas ukáže, jestli se opět čeká na Apple, až to dotáhne a
způsobí revoluci (jako s iPady), nebo půjde o šlápnutí vedle. Na videu
vypadá Siri (japonsky 尻, prdel) působivě.
Čím naopak 4S nepřekvapil?
- designem: ano, tvar iPhone 4 považuji za tragický omyl, byť už jsem si na
ten kvádr zvykl, nebo spíš se s ním smířil. Objektivně, lidská ruka
není stavěná na držení hranatých kvádrů, byť by byly sebehezčí,
věděl to i Homo erectus, když si pěstní klín opracovával do oválných
tvarů. Nicméně dalo se tušit, že s modelem 4S se tvar nezmění.
- výdrží baterky: platí to možná ještě více pro jiné
platformy, ale výdrž baterky je problém No.1. Pamatujete na mobily, co
vydržely týden? Jsem přesvědčen, že na iPhone s dvojnásobnou výdrží
by lidé slyšeli víc, než na všechny výhody 4S dohromady. Bohužel se zdá,
že zatímco v poměru výkon/výdrž je nový model lepší, v absolutních
časech vydrží o něco méně. To je zlé.
…ale bez něj nebudeme „in“
Apple je v pozici firmy, od které si lidé doslova chtějí kupovat nové
věci. A nejspíš jsou zklamaní, že tentokrát k tomu nemají pádný
důvod. Povídat si s mobilem mimo Star Trek působí ujetě. Kdyby alespoň
vypadal trošku jinak, tak by lidé poznali, že ho máte 😉 Mně se jeví
iPhone 4S jako příjemný a očekávatelný pokrok v mezích zákona a
nechává mou peněženku klidnou.
iRIP Steve Jobs
