La Trine

Na navigaci | Klávesové zkratky

Rubrika digitální svět

Jak vznikl název Nette?

Často se mě lidi ptají, jak vznikl název Nette, což je nejlepší nástroj pro programování webových aplikací, a v takové chvíli si vždycky v duchu vynadám, že už musím konečně vymyslet nějakou cool historku, abych nemusel pokaždé improvizovaně vymýšlet, jelikož realita je v tomto případě poměrně dost nudná, neboť to vzniklo asi před deseti lety, ležel jsem ve vaně a decentně onanoval a jak má člověk díky internetu a snadné dostupnosti erotiky úplně zničenou představivost, tak jsem okem šátral, jestli nenajdu nějaký obrázek, který by mi pomohl, tedy v rámci značně omezené nabídky, kterou v koupelně máte, ale třeba na vlasovém spreji občas bývají slušné fotky, úplně nejvíc by potěšilo tělové mléko s opálenou krasavicí, co si ho roztírá po bříšku, jako v reklamách od Nivei, avšak kosmetiku kupovala mamka, takže tam žádné zajímavé motivy nebyly, třeba na sprchovém krému s příchutí mléka a medu bylo nakreslené mléko a včela, jako trapas, říkal jsem si, kdyby to byla alespoň včelka Mája, no a vedle stál holící gel Gillette a byl natočený tak, že bylo vidět jen to llette a ty ll vypadají jako N a tak na to Nette koukám a říkám si, že je to docela dobré.


Den nevyžádaných konzultací

Když čtu článek, třeba na Lupě, tak ze všeho nejvíc chci:

  • ihned po přečtení titulku a perexu kliknout na To se mi líbí, nasdílet jej na sociální sítě a odměnit autora
  • poté se nechat zmást prázdným místem a myslet si, že text končí
  • kliknout na všechny předchozí díly seriálu
  • a teprve poté si článek přečíst

…pokračování


Linuxáci za hudbu nezaplatí ani náhodou

Na Lupě vyšel rozhovor točící se kolem šíření digitální hudby, což je dráždivé téma, ale nyní ho dráždit nechci. Zastavil bych se u jediné věty:

Ti, kdo používají Linux, nebudou za hudbu platit ani náhodou…

Ano, člověk by mohl k podobnému názoru dospět po přečtení diskusí na Rootu, magazínu o Linuxu, kde běžně narazíte na individua, nesvobodně vnucující své představy o svobodném software všem okolo, včetně samotných autorů software. Hovoří o svobodě, ale ve skutečnosti chtějí jen něco zdarma. (Anglomlžení, pro svobodný a zdarma je stejné slovo.)

Ale to jsou extrémní případy, ze kterých nelze nic vyvozovat. Ani netvrdím, že pán v rozhovoru takto uvažoval. Jaké jsou obvyklejší případy?

Mám kamaráda, co používá Linux a grafické editory Gimp a Inkscape, protože mu vyhovují a jsou zdarma.

Že jsou zdarma, hraje v jeho rozhodnutí roli. Což nutně neznamená, že je škrt, co odmítá za cokoliv platit. Cena přece hraje roli v každodenním životě nás všech. Nepřipadám si jako škrt, co odmítá platit, protože mi na stole leží dva slevové kupony.

Jeho rozhodnutí upřednostnit software zdarma proto beru jako seriosní, ale stále neodpovídá na otázku, jestli by byl ochoten platit za hudbu. Mohu si jeho postoj přeformulovat tak, že upřednostnil legální a méně dokonalý software zdarma před upirátěným Photoshopem a Illustratorem taky zdarma. A ptám se znovu: byl by ochoten platit za hudbu?

Nemohu odpovědět s určitostí, ale morální předpoklady k tomu rozhodně má.


V čem je nový nový iPad?

Oproti původnímu 2 roky starému iPadu disponuje nový iPad jedinou novinkou: čtyřnásobným rozlišením displeje. Proto se i podobně jmenují. Že se Apple podařilo do vývojového cyklu vklínit ještě mezimodel iPad 2 a prodat ho 40 milionů kusů, je ukázkou geniality jejich marketingu.

Abych byl korektní, nový iPad se oproti starému iPadu liší nejen v rozlišení obrazovky. Nový iPad je také rychlejší, ale to je nutnost a samozřejmost, přinejmenším se musí dorovnat Moorova inflace. Zrychlení je příjemné, nezadýchává se tolik jako první iPad, nicméně stále nestačí na to, abyste si v BuzzPlayeru přehráli video ve vysokém rozlišení 720p. Pro mě bylo důležité zdvojnásobení operační paměti, protože starý iPad byl neskutečné padavče a vytáčel mě tím, jak při přepínání aplikací (nebo jen tabů v prohlížeči) stále vše znovu startoval a načítal.

Velký rozdíl je též v samotném tvaru přístroje, shodným s ne zcela podařeným tvarem iPadu 2. První iPad byl hranatější a velmi podobný současnému iPhone 4. Zatímco v případě telefonu jsem tvar obrečel, u tabletu mi vyhovoval, protože oba přístroje se drží úplně jinak. Bohužel Apple místo iPhonů zaoblil iPady, do podoby jakýchsi obřích iPodů Touch. Řada lidí ke kritice tvaru namítá, že se jim přístroj líbí, ale líbění jde stranou, pokud mu ustupuje použitelnost. Ať už jde o telefon, tablet nebo Keiru Knightley, pokud se nedá za co chytnout a nesedí do ruky, je to zásadní mínus, které líbivá vizáž nenahradí.

Ve zkossených konektorech by vypadala hloupě i sluchátka Koss

iPad má zkosené hrany, v nich jsou hloupě zkosené konektory na sluchátka a kablík, tlačítka nejsou zepředu vůbec vidět a člověk musí ohmatávat strany, než je najde. Pokud iPad držíte zespodu (třeba při čtení ve vaně), malinko víc tlačí do dlaní. Naštěstí, asi kvůli nižší váze, to není v praxi tak zlé, jak jsem se obával.

A taky se dovede vcelku nepříjemně zahřívat. Jen občas.

Ostřejší hrany, stejná výdrž baterky, vyšší teplota… rozpačitost zachraňuje úžasný displej Retina, který velmi dobře znají majitelé iPhone 4. Je tak dokonalý, že pouhým okem nepoznáte jednotlivé pixely. Oko si na něj během chvilky zvykne a už se nechce dívat na nic jiného. Tudíž od momentu, co jsem si pořídil čtvrtý iPhone, mě iPad přestával bavit. Retina byl hlavní důvod generační obměny.

Skvělé je, že i aplikace pro iPhone (například Google+) běží na iPadu v retina rozlišení, takže je na ně příjemný pohled.

Že Apple chystá zečtyřnásobení rozlišení displeje, bylo od předloňského uvedení iPhone 4 jasné asi všem. A ačkoliv si s tím dal na čas, je příznačné, že žádný konkurent ho nedokázal o prvenství připravit. Což vypovídá o tom, jak obrovský má Apple náskok a jak nesnadné je ho dohnat. Jediný, kdo je schopen Apple konkurovat, je zase jen Apple. Třeba s MacBookem Air. Retina navíc odstartuje revoluci v displejích pro všechny počítače a tipuji, že se opět počká, až to dokáže Apple u MacBooků, a pak se dopachtí ostatní. Jak si jednou na vysoké rozlišení zvyknete, není návratu.

Jinak je u nového iPadu vše při starém. Stejný iOS 5.1, stejné konektory, fungují staré nabíječky, nepozoroval jsem ani nadměrné přehřívání. Jo, prý je tam nějaký supr dupr foťák, ale nechápu proč. Stejný omyl jako videohovory FaceTime na iPhonech. Jen jednou jsem viděl člověka, co s iPadem natáčel video a vypadal u toho jak magor. Zoufalejší by bylo snad jen přiložit iPad k uchu a volat. Na své si však přijdou šmíráci, protože když před někým držíte iPad, nenapadne jej, že fotíte (vyzkoušeno!).

Jaký zvolit model? Jelikož iPad není zařízení, na kterém by se dalo jakkoliv pracovat, a své místečko má u nás v místnosti, která se vybavuje tzv. bílou keramikou, přišla mi bílá barva příhodná. Pořídil jsem si model bez 3G, protože za rok používání starého iPadu se nikdy nestalo, že bych byl mimo wifi (vždycky ji mám alespoň v kapse nasdílenou iPhonem). U starého modelu mi 16 GB bohatě stačilo a stačilo by, i kdyby se naplnily nereálné scénáře o násobení velikostí všech aplikací kvůli Retině, nicméně mám rád rezervu a pořídil si 32GB variantu. Smart cover jsem odmítl, protože doma překáží a v terénu tablet nechrání. Přenos dat a aplikací do nového přístroje byla hračka. Nejdéle trvalo najít si nový retinový wallpaper.

Prokrastinování je zase o něco příjemnější.


Hledám obyčejný notebook

Jednou tak za čtvrt roku, když ze mě vyprchá předchozí trauma, pustím se znovu do shánění notebooku. Obvykle to končí dalším traumatem. Z toho, že nikdo stále není schopen pořádně okopírovat Apple.

Asi tak, mám doma už pár let MacBook. Což je průšvih, protože jakmile si na něj zvyknete, značně stoupnou vaše požadavky na notebooky. Prý Apple prodává předražený hardware. Jenže srovnatelný notebook pro Windows levněji neseženete.

Tedy… neseženete ho ani dráž. Prostě vůbec neexistuje.

Samozřejmě jsem zkoušel používat Windows i na MacBooku, ale s jeho odlišnou klávesnicí to drhne. Takže co čtvrt roku hledám výrobce, který mi nabídne lehký kovový nehlučný noťas se 7hodinovou výdrží, který se sám probudí hned po otevření, má podsvícenou klávesnici, displej s pozorovacím úhlem 180° a velký vícedotykový touchpad. Nadto ještě ocením numerickou klávesnici, kvůli zvyku. Na peníze nehledím.

Zkoušel jsem požadavky tlumočit na twitteru. Radek Hulán & spol. mi doporučili notebooky, které sice neměly ani jednu vysněnou vlastnost, ale zato disponovaly nějakým úžasným tabulkovým parametrem. Jenže já chci notebook normálně používat a ne slintat nad součástkou kdesi pod klávesnicí.

Protože vyrážím na kočovný pracovní pobyt do Maroka, pustil jsem se zase do výběru notebooku na cesty. Obvykle začínám na stránkách Czech Computer, protože mají parádní filtrování dle parametrů a uživatelské diskuse. Na CZC mě sice štve, že tvorbu e-shopu si nechali zacvakat z dotací, ale alespoň je ten web pořádný. Navíc mám jejich pobočku hned u baráku. Pravda, o 100 metrů dál sídlí též Alza, ale u zeleného chrchla gentleman nenakupuje.

Zaklikávám si notebook 15,6" s numerickou podsvícenou klávesnicí a vyskakuje mi cca 5 modelů. Mám z toho upřímnou radost, je to o 5 modelů více, než minule. Že by se už našlo pár výrobců, kteří dělají notebooky pro lidi a ne pro technické onanisty?

Nicméně už z obrázků je patrné, že všechny notebooky jsou pro leváky. Tj. mají touchpad hóóódně vlevo. Když chcete například vertikálně scrollovat dvěma prsty, abyste si vykloubili pravou ruku.

Dell Latitude E6520, typický notebook pro leváky

Tohle mi fakt hlava nebere, praváků je o dost víc než leváků, ale notebooky pro ně dělá leda Apple.

Jistě, to s těmi praváky/leváky je trošku provokace, ale o co mi jde: S touchpadem u MacBooku se pracuje tak dobře, že jsem nikdy neměl potřebu k němu připojit myš. Je to dáno tím, že je velký, vycentrovaný a reaguje naprosto přesně. Když se o něj omylem opřete dlaní, pozná to a nereaguje. Zajděte si to někdy do prodejny Apple vyzkoušet, je to uchvacující, bohužel vám pak budou ostatní touchpady připadat jako laciné čínské parodie. V případě notebooku s numerickou klávesnicí zřejmě nebude jeho ideální poloha uprostřed. Rozhodně ale malý touchpad umístěný v levé třetině je zoufalství, zvlášť když se kvůli natočení ruky nechytají víceprstá gesta.

Zpátky k CZC. Protože je možné, že mají v databázi některé parametry špatně a vyhovujících modelů by bylo ještě víc, jdu se podívat na stránky jednotlivých výrobců. Začnu od těch, co mi CZC nabídl.

Dell

Otevřu Dell.cz a chci si prohlédnout nabídku notebooků. Jenže žádný odkaz na notebooky tam není, jen Pro domácnost, Pro kancelář a Firmy. A pod každým z nich odkaz na jinou nabídku notebooků.

Už mě začíná chytat nerv! Chci do prdelle notebook s podsvícenou numerickou klávesnicí, nevím, jestli mám kliknout na domácnost, kancelář či firmu (jak se vůbec kancelář od firmy liší?). Zkouším kliknout na domácnost, z fotografií je patrné, že jediná patnácka s numerickou klávesnicí je Inspiron M511R. Na CZC sonduji cenu, stojí něco přes desítku – to nebude model, který hledám.

Zpět na homepage, zjišťuji, že odkaz na notebooky v záložce Firmy vůbec nejde prokliknout, no tím líp, klikám na notebooky v záložce Pro kancelář. Opět pohledem na obrázky shledávám, že mě budou zajímat pouze modely Latitude E6520 a Latitude E5520, oba bohužel pro „leváky“.

Stránky produktů jsou velmi hezky zpracované. Obrázky odpovídají a dozvídám se většinu potřebných informací. (Až při psaní článku jsem zjistil, že nejde normálně udělat odkaz na jednotlivé produkty, což nadšení zchladilo). Nenašel jsem ale zmínku o tom, jestli se notebook po otevření sám probudí, nebo musím (naprosto nepochopitelně) mačkat ještě nějaké tlačítko. Vážně si někdo otevře notebook s tím, že ho nechce zapnout?

Ze srovnání technických údajů obou modelů se zdá, že E5520 nemá vícedotykový touchpad. Anglická verze to vyvrací. Ok, příště raději rovnou půjdu na anglické stránky. Ty jsou velmi zdařilé a o Dellu začínám reálně uvažovat, byť je jen pro leváky.

Samsung

Chci samozřejmě omrknout další konkurenci a začínám od Samsungu, protože jde o známého plagiátora Apple, tudíž by mohl mít notebook pro normální lidi.

Na stránce Laptops trošku váhám a pak klikám na tlačítko VIEW ALL 62. Objeví se seznam notebooku a panel Filters, kde ať kliknu na cokoliv, objeví se „0 matching products“:

Hmm :-/ Musím nejprve kliknout na „Notebooks“ a pak … a pak se volba CPU zneaktivní. Lze alespoň omezit výběr na 15" modely, kterých je 35. Všechny jsou vyfocené zezadu, takže nevím, podle čeho vybrat ty s numerickou klávesnicí. Vlastně nevím, podle čeho se orientovat vůbec, u každého modelu vidím jen interní číslo, cenu a jakési hvězdičky. Každý model má buď 5, nebo žádnou svítící hvězdičku. Kreténi.

Proklikávat 35 modelů fakt nehodlám, naštěstí je tu zaškrtávátko „Check to Compare“, to by mohlo pomoci, tak jdu zaškrtávat. Když u pátého zaškrtnutí zařve:

Srovnávat lze maximálně 4 kusy. Vy kurvy šikmooké, jaký k tomu máte důvod?

Ok, zkusím se podívat na model Samsung 700Z, který mi nabídlo CZC. Těch je tu pět, ale ani jeden nemá podle obrázků v galerii numerickou klávesnici. Ve specifikaci píšou 102 Key Backlit Keyboard. Jak mám z toho poznat, jestli je numerická? Když na text najedu myší, vyskočí vysvětlivka: 82 buttons. WTF?

Zkouším alespoň srovnat první 4 z 5 modelů, ale tabulka vypadá nějak takto:

Jak mám chápat, že u jednoho modelu je s-ATA: No a u druhého nic? Ufff. Když si Ťamťung neumí udělat ani web, ať táhne do řiti.

Přemýšlím, jestli mám nervy se jít podívat ještě na další web, nebo to pro tentokrát zabalím. Jdu si udělat večeři a vracím se s odhodláním zkusit ještě Lenovo.

Lenovo

K notebookům se dostávám na první klik z homepage a čeká mě velmi přehledná tabulka všech modelů. Jo! Bohužel ale chybí pro mne klíčové parametry, takže nezbývá než modely proklikávat.

Mrzí mě, že i Lenovo vyrábí notebooky pouze pro „leváky“, navíc zjišťuji, že Thinkpady mají tlačítko Fn umístěné vlevo od Ctrl, což je diskvalifikuje z dalšího výběru (softwarové prohození nechci, mátlo by mě to). Avšak touto nectností netrpí řada IdeaPad, leč podle technických parametrů mají nízké rozlišení displeje a nic nenasvědčuje tomu, že by podsvěcovaly klávesnici.

Pozitivně hodnotím, že mě web Lenova nevytočil a mám tak sílu zkusit ještě jednoho výrobce.

Hewlett Packard

Web mi připomněl staré dobré časy na počátku tisíciletí. Vůbec se v něm neorientuju:

Laptops na www.hp.com

Ale pozor! Zdá se, že mají pár modelů pro praváky! Některé jsou takřka dokonalou kopií několik let starého MacBooka. To je fantastické, začíná se blýskat na lepší časy.

Nicméně web Hewlett Packard vůbec nemám chuť procházet, to je čiré zoufalství. Sice jsem pak zjistil překvapivou věc, že česká verze je oproti anglické nebe a dudy, ale už jsem docela otrávenej a budu pokračovat zase za čtvrt roku.

Gratuluji všem, kdož jsou spokojení se svým notebookem!

Doplnění o 2,5 roku později: našel jsem ideální notebook, jmenuje se Lenovo Yoga 2. Je tak skvělý, že už ho přestali vyrábět, takže jsem rád, že jsem sehnal jeden z posledních kusů.


Windows Phone, díl 1.: Volání Lence

Chci volat Lence.

  1. Na úvodní obrazovce kliknu na dlaždici se symbolem telefonního sluchátka a popiskem „Vodafone CZ“.
  2. Dlaždice se bryskně odanimují a přianimuje obrazovka s nadpisem „Historie“ (sic!), pod kterým stojí: „Chcete-li volat, klepněte na ikonku níže.“ (Né, nechci volat, na sluchátko jsem klikal asi proto, že si chci opéct tousty k snídani.)
  3. Dole se nachází 4 miniaturní ikonky. Klikám na nejpříhodnější ikonku lupy.
  4. Vyjede textové políčko s kurzorem a klávesnice.
  5. Napíšu první písmeno „l“ a mobil hlásí: „Žádný výsledek“.
  6. Pod tím je ještě napsáno „hledat v kontaktech l“.
  7. Zkouším na slova „hledat v kontaktech l“ kliknout.
  8. Obrazovka pohotově odanimuje a přianimuje adresář, již prohledávaný podle písmene „l“ (A předtím jsi jako hledal kde? V kupce hnoje?)
  9. Píšu další písmenka: „Lenka“.
  10. Klikám do prostoru nad klávesnicí, aby zmizela, jelikož překrývá požadovaný kontakt, ke kterému se jinak nedostanu.
  11. Klikám na „Lenka“.
  12. Odanimuje adresář a hbitě přianimuje obrazovka s detailem kontaktu.
  13. Klikám na „volat na mobil“.
  14. Volám na mobil.

Pohodička.


Související:


Na rovinu: Windows Phone 7.5 & Nokia Lumia 800 jsou velmi příjemné překvapení. Neuvěřitelně svižný systém se srozumitelným rozhraním, žádné tápání. Pochopitelně jakožto nový systém trpí řadou dětských nemocí. Je mi na něm velmi sympatické, že na rozdíl od všech ostatních nekopíruje Apple, ale snaží se jít svou cestou. A moc mu držím palce, protože Apple konkurenci potřebuje jako prase drbání.


Kdy jsem přestal mít rád Google?

Zaprvé: omlouvám se za přehnaný bulvární titulek. A za druhé: bylo to ve středu 13. července 2011.

Webové služby Google prošly tak bouřlivým rozvojem, že dopředu stanovit a držet nějakou koncepci bylo nemožné. Desítky služeb vznikly, aby zase zanikly, podobně jako ve „hře“ Life. Vyústilo to v anomálie týkající se zejména Googlích účtů. Jednou z prvních, co pamatuji, byla třeba nutnost používat jiný účet pro AdWords a jiný pro AdSense. Skutečný bordel přišel až se službou Google Apps for Your Domain. Velkým obloukem se jí vyhněte!

Služba umožňuje bezplatné i zpoplatněné provozování Googlích služeb na vaší (sub)doméně. Většina mých známých ji používá jen proto, aby mohli mít Gmail s vlastní e-mailovou adresou. Řada registrátorů domén službu nabízí a aktivuje na jedno kliknutí, takže hádám, že bude poměrně rozšířená. Co bohužel Google nedodává, že spíš než funguje, tak pokulhává.

Účet u Google Apps totiž není v žádném případě rovnocenný s účtem Gmailu. K řadě aplikací se vůbec nedostanete, nejkřiklavějším příkladem je Google+. Jako facka působí, když Google na homepage hlásá „Google+ je nyní dostupný všem“ a po kliknutí dodá „ale vám, platícím, nikoliv, hehe.“ Aplikace dostupné pod Google Apps často nefungují dobře nebo nemají všechny funkce. A to vůbec nehovořím o situacích, kdy Google vnímá tentýž účet jako dva různé. Zcela vážně. O této schizofrenii se rozepisuje Igor Kulman. Ufff.

Google si byl situace vědom a o prázdninách přišel s řešením, jehož prvním krokem byla povinná migrace Google Apps účtů na novou infrastrukturu. Podstoupil jsem ji v naději, že se všechno vyřeší. Že bude dobře. Ale tím okamžikem se rozesralo úplně všechno.

Google si nepochopitelně vynutil migraci v době, kdy na ni nebyl připraven. Převedl pouze část služeb a ostatní mi zpřístupnil pod dočasným účtem se šílenou adresou david%grudl.com@gtempaccount.com. S tím se přihlašuji třeba do Google Readeru. Ten mám sice k dispozici i pod původní emailovou adresou, ale je prázdný. Jistě, díky velkorysému svobodnému přístupu k datům si mohu vyexportovat feedy z dočasného účtu a převést je do nového, ale…

  • Google Reader není jen seznam RSS zdrojů, ale i nepřečtených příspěvků, hodnocení, lidí, které sleduji, kteří sledují mě, a tohle nepřenesete
  • nevím, co se stane, až se Reader z dočasného účtu přemigruje – nesmaže mi pak nový účet?
  • a dojde k tomu vůbec někdy?

Možná existuje snadné řešení a jen jsem na něj nepřišel, možná je to popsané někde v dokumentaci, je zcela možné, že dělám něco špatně. Ale proč mám do prkýnka trávit hromadu času řešením toho, co dřív fungovalo? Proč mi to Google rozbil?

Situace je frustrující o to víc, že uplynuly tři měsíce a nic se nezměnilo. Google mě vyzývá k tomu, abych si dočasný účet přejmenoval, což nechci, nechci mít dva různé účty a pamatovat si, ke které službě patří který. A co když z přejmenovaného účtu už data nepůjde přemigrovat? A co když čekám na Godota, co když už žádné další migrování nebude? Nevím! Bohužel všichni tak moc milují Google, že o tom nepíšou a jsem v informačním vakuu.

Doplněno: pochopil jsem, že problém vznikl tím, že jsem měl dva různé účty (doménový a nedoménový), oba pojmenované david@grudl.com. Že něco takového bylo možné je mimo mé chápání, nicméně stalo se a nová infrastruktura to už naštěstí neumožňuje. Tím pádem mám část služeb na původním účtu a část na temp-účtu, který je nutné přejmenovat na nový. Zvolil jsem Gmailový účet, protože podporuje daleko více aplikací a funkcí. Reader ponechám na Gmailovém účtu, protože na Apps účtu nefunguje například „označit jako nepřečtený“ a bez toho je čtečka na … 2 věci. Nepříjemné je, že se musím přehlašovat mezi dvěma účty, nestačí jen kliknout na Reader v záhlaví.

Nebo se úplně na Google Apps vykašlat, změnit si používanou e-mailovou adresu a přejít na klasický Gmailový účet? Pokud k tomu budu donucen, zcela jistě se porozhlédnu jinde, protože Google, v mnoha směrech obdivuhodná a úžasná společnost, mě v tomto těžce zklamal a volbu Google Apps považuji za obrovský omyl :-/


Siri, where is iPhone 5?

My čekali jaro a zatím přišel mráz. Čekali, že Apple uvede dva telefony, což nikdy předtím neudělal, a uvedl jeden. Že představí telefon pro chudé, což nikdy nebyl jeho segment, a on nabídl jen 3GS za $0 s úpisem. Čekali pětku a dostali čtverku. Společnost, která nám nic nedluží, nevyrobila to, co nikdy neslíbila.

Apple přišel s modelem, který nepotřebujeme…

Včerejší Apple keynote připomínala uvedení iPhone 3GS před dvěma lety. Také se čekalo něco víc a přišel „jen“ rychlejší mobil s lepším foťákem. Přitom i nyní bylo podle všech indícií zřejmé, že nás nečeká novinka, ale jen vylepšení. Nicméně lidé si nastavili laťku vysoko do nebes a očekávali zázrak. Dokonce snad napódiumvzetí nemocného Steva Jobse. Takže nevyhnutelně následovalo zklamání a podle některých zpráv propukl po ukončení keynote krvavý lynch ;-)

Pokud se ale na věc podívám bez iluzí, čím má iPhone 4S zaujmout?

  • rychlostí: v době uvedení 3GS jsem pociťoval, že rychlost 3G mi nevyhovuje a když ho Apple dorazil vydáním firmware 4, novější model jsem chtěl. Dnes mi výkon iPhone 4 stačí, takže zrychlení mě netankuje. Navíc Applisti zrovna moc na tabulkové hodnoty s počty procesorů nehledí, spíš je zajímá, co se s tím dá dělat.
  • kvalitou fotek: opět, zatímco na 3G byl foťák tragický, dnes mi kvalita vyhovuje (rozuměj: nikdy to nebude zrcadlovka).
  • hlasovou asistentkou Siri: softwarová záležitost, která je nejspíš uměle omezená na nový model, ačkoliv už dříve existovala jako placená aplikace pro iPhone 4. Není to nic, po čem by lidé volali, stejně tak Apple není firma, která by dávala lidem to, co chtějí; naopak lidé chtějí to, co jim dá. Konkurence něco podobného už bez většího zájmu představila, čas ukáže, jestli se opět čeká na Apple, až to dotáhne a způsobí revoluci (jako s iPady), nebo půjde o šlápnutí vedle. Na videu vypadá Siri (japonsky 尻, prdel) působivě.

Čím naopak 4S nepřekvapil?

  • designem: ano, tvar iPhone 4 považuji za tragický omyl, byť už jsem si na ten kvádr zvykl, nebo spíš se s ním smířil. Objektivně, lidská ruka není stavěná na držení hranatých kvádrů, byť by byly sebehezčí, věděl to i Homo erectus, když si pěstní klín opracovával do oválných tvarů. Nicméně dalo se tušit, že s modelem 4S se tvar nezmění.
  • výdrží baterky: platí to možná ještě více pro jiné platformy, ale výdrž baterky je problém No.1. Pamatujete na mobily, co vydržely týden? Jsem přesvědčen, že na iPhone s dvojnásobnou výdrží by lidé slyšeli víc, než na všechny výhody 4S dohromady. Bohužel se zdá, že zatímco v poměru výkon/výdrž je nový model lepší, v absolutních časech vydrží o něco méně. To je zlé.

…ale bez něj nebudeme „in“

Apple je v pozici firmy, od které si lidé doslova chtějí kupovat nové věci. A nejspíš jsou zklamaní, že tentokrát k tomu nemají pádný důvod. Povídat si s mobilem mimo Star Trek působí ujetě. Kdyby alespoň vypadal trošku jinak, tak by lidé poznali, že ho máte ;-) Mně se jeví iPhone 4S jako příjemný a očekávatelný pokrok v mezích zákona a nechává mou peněženku klidnou.

iRIP Steve Jobs


Nejhorší promo nejlepšího ročníku WebExpa

Jsem moc rád, že se WebExpo 2011 vydařilo. Že příběh o zbabrané propagaci završil happyend. Twitter je zaplaven nadšenými ovacemi (domýšlivě si říkám, že jsem je odstartoval) a organizátoři se mohou radovat. Jen prosím neusínejte na vavřínech, dokázali jste zorganizovat profesionální konferenci, nejlepší na jaké jsem byl, ale k dokonalosti je cesta dlouhá.

Pozitivní vyznění totiž v žádném případě neomlouvá předchozí přehmaty. A kvůli tomu, že i přes upozornění je web WebExpa stále nepoužitelnou ostudou, že nadále na blogu visí neaktuální brečíčky či rozmáznuté pochybení, že spoluorganizátor konference stále má potřebu v první větě prvního komentáře tak užitečné zpětné vazby sdělit, že je vůl, se obávám, jestli lze vůbec očekávat reflexi. Doufám v to. Přidám tedy jeden svůj postřeh: jako nedostatek závažnější než chybějící navigaci v budově VŠE beru vykašlání se na 4/5 návštěvníků v pátek večer. S kolegy jsme sice nakonec organizátory suplovali a podařilo se najít hospodu a udržet kolektiv, bylo to však především dílem obrovské náhody.

Z WebExpa se stala snobárna statusová událost a nemyslím to hanlivě. Obdobné zahraniční konference jsou ještě větší snobárny statusárny za řádově větší peníz. Na snobské statusové konferenci najdete atraktivní jména nejen mezi řečníky, ale i mezi návštěvníky. Proto je také WebExpo zveřejňuje. Neřeší se informační přínos přednášky Rasmuse Lerdorfa nebo Douga Crockforda, může být nulový, důležité je slavnou osobnost vidět. Skvěle jsem se bavil, když Karel Minařík s kolegou zabíjeli a rodili servery v ElasticSearch farmě, ačkoliv nejsem administrátor a vlastně mě to nezajímá. Na snobárnu statusovou událost patří VIP raut stejně jako diskusní panel „Kdy a za kolik prodat svoji firmu“, byť nic nemůže být posluchačům vzdálenější. Zlatým hřebem je pak špičková reklama na úspěšný život od Johna Vanhary.

Zdůrazňuji, předchozí odstavec jsem skutečně nemyslel pejorativně, ba právě naopak. Proto jsem tam šel. A pokud si stále nechcete tuto skutečnost připustit, zamyslete se dobře nad významem WebExpo sloganu „Happier Web Community“. Marně byste v tom hledali vzdělávání, jde o ryzí touhu po štěstí, zábavě, inspiraci a motivaci.

Před pár dny vykolíkoval Martin Malý prostor pro novou Konzervativní konferenci. Konferenci zaměřenou čistě na obsah, který není cool, ale radí, jak řešit Skutečné Problémy z Praxe™. Pro úzké skupinky lidí už podobné akce existují, sám třeba rád navštěvuji workshopy ve Wikidi, ale nic tak velkého jako WebExpo zatím nemáme. Bylo by skvělé, kdyby se tématu chopil někdo, kdo už má s pořádáním zkušenosti, aby se během prvních ročníků nevychytávaly zase ty stejné chyby.

Doplnění: pochopil jsem, že slovo „snobárna“ spousta lidí, včetně ředitele WebExpa Vaška Stoupy, vnímá jako urážku, tak jsem ho vyškrtl. Nahradil jsem ho souslovím statusová událost.


Den, kdy jsme si poprvé stáhli

Asi vás překvapím: první možnost stáhnout si program do počítače měli Češi a Slováci už v roce 1987. Dokonce bezdrátově.

Provozovatelem první stahovací služby a předchůdcem Rapidshare byla Československá televize. Vysílala pořad, v jehož závěrečných titulcích byl přenášen software pro počítače ZX Spectrum. Hlavní periferií tehdejších 8bitových počítačů byl totiž magnetofon a k načítání a ukládání programů sloužily audiokazety; software se přenášel jako zvuk. V titulcích tedy místo znělky „hrál“ program. Trošku to připomínalo pískání připojujícího se modemu.

Co to bylo za pořad? Pamatuju si jméno muže, který ho uváděl: David Gruber. Ne, že bych měl tak báječnou paměť, ale když se někdo jmenuje David Gruber, tak si to prostě bůhvíproč pamatuju :-) Jeho webovky prozradily, že pořad se jmenoval Kurs rychlého čtení a již v roce 1986 ho natočila ČST Ostrava. Patří jim za to velká poklona, šíření software byl vskutku revoluční počin, navíc v socialistické zemi. A přitom o něm nenajdete na internetu ani zmínku.

Vlastně jednu jsem našel, když hlasatelka uvádí cyklus Počítačová dilemata (opět Gruber & ČST Ostrava, 1986). Poslechněte si ji, zní to vážně kůlově. David Gruber musel být bedna, jeho vize internetu z té doby působí i dnes sympaticky.